Jak vidí projekt APCR jeden z tatínků z atletiky Jaroměř? Přečtěte si sami :-)

Tak jsme zdárně dokončili  projekt Atletika pro rodinu.

Při posledním reportu zasílala své vlastní pocity úžasná trenérka Iva a dnes si pro změnu dovolíme přenechat slovo těm, kterých se projekt také silně týká. A to rodičům.

Přikládáme tedy report jednoho z tatínků a závěry si udělejte sami. 🙂

Report od rodiny.

Tužme se! To je heslo, které zavedl Miroslav Tyrš, jeden ze zakladatelů Sokola. Naše rodina, v níž jsou členy Sokola všichni, včetně babičky, se tuží ráda, a proto jsme pozvání k účasti na projektu Atletika pro rodinu přijali s nedočkavostí a veselým výrazem ve tváři.

První společný trénink dětí a jejich rodičů, prarodičů, sourozenců a snad i tetiček a strýčků proběhl již v únoru v kryté hale. Je neuvěřitelné, kolik skvělých rozcviček, her a dalších pohybových aktivit naše trenérka Ivča dokáže vymyslet. Věděli byste například, co je to hadrák, bren nebo třeba karkulka? Naše děti to znaly a teď to víme už i my.

I přes nestálé počasí, kdy se během půlhodinky vystřídalo asi šest různých ročních období, se na květnových trénincích sešlo mnoho rodinných dvojic, trojic, ba i čtveřic, které chtěly zažít společnou radost z pohybu. Bylo úžasné, když nám naše děti předvedly, jak se správně hází krikeťákem, skáče do písku, a že uběhnout čtyřstovku není tak jednoduché, jak to vypadá na obrazovce televize.

Vyvrcholením celého projektu, jehož cílem je trávit aktivně společný rodinný čas, bylo soutěžní finále. Trenérka nám rozdala kartičky, na které jsme si zapisovali naše výkony – nejen já s dcerkou, ale i naše babička, která si toto odpoledne nemohla nechat ujít, neboť, jak řekla: „Do písku jsem skákala naposledy ve škole, takovou šanci si nemůžu nechat ujít.“ Po skocích do dálky, hodu oštěpem a sprintech nás opět čekala obávaná čtyřstovka. Největší odměnou nám nebyly získané body, ale pohled do usměvavých tváří všech dětí i jejich rodinných parťáků a dobrý pocit ze skvěle stráveného společného času.

Jistě mluvím za všechny zúčastněné, když poděkuji Českému atletickému svazu a Atletickému oddílu Sokola Jaroměř za možnost zúčastnit se tohoto úžasného a prospěšného projektu. Největší dík však patří, teď už můžu říct, „naší“ trenérce Ivče, která nás sportovními disciplínami provedla naprosto profesionálně a s úsměvem na tváři. Myslím, že Tyrš by z nás měl radost!