Nadšení a odhodlání rodičů na třetím tréninku v Jaroměři

Dne 28. 5. se u nás v Jaroměři uskutečnil již třetí trénink s rodiči. Zúčastnilo se ho deset rodin a tentokrát jsme se zaměřili na skok do dálky.

Začali jsme společným rozklusem, zahřátím a rozcvičkou ve dvojicích. Následovala skokanská abeceda, nácvik jednotlivých částí skoku a poté přišlo to, na co se všichni těšili – skákání do písku. Mnozí rodiče přiznávali, že naposledy skákali někdy na základní škole, ale vrhli se do toho s obrovským nadšením a odhodláním. Po několika pokusech jsme si výkony změřili, aby měl každý přehled o svém osobním výsledku.

Počasí nám přálo, a tak jsme si na závěr užili několik veselých štafet s vodou. A protože téma dne bylo jasné, ani při nich jsme nezapomněli skákat. Nechybělo závěrečné protažení a třetí společný trénink byl úspěšně za námi.

Když jsem během tréninku pozorovala rodiče, uvědomila jsem si jednu krásnou věc. Chovali se úplně stejně jako jejich děti. Jako bychom na stadionu byli jen my a dětská radost. Všechny starosti, povinnosti a každodenní shon zůstaly odložené někde na parkovišti v autech. Na hodinu a půl jsme si dovolili být jen sami sebou.

Nebylo důležité, kdo skočí nejdál. Nikdo neřešil, jak u toho vypadá nebo co si o něm pomyslí ostatní. Byly to obyčejné, a přesto výjimečné chvíle plné smíchu, podpory a radosti z pohybu.

Právě kvůli takovým okamžikům tento projekt vznikl. Protože společně strávený čas je to nejcennější, co si můžeme navzájem dát. A věřím, že na tyto chvíle budeme dlouho vzpomínat.