Skvělá parta a milá atmosféra na prvním rodinném tréninku v Líbeznicích

V neděli 9. února jsme se letos poprvé sešli na společný trénink v rámci projektu Atletika pro celou rodinu (APCR), kterého se nadšeně účastníme již pátým rokem!
O účast na APCR je stále velký zájem, což dokazuje letos přihlášených 30 malých atletů / 26 rodin. Pro letošní ročník jsme oslovili děti ročníků 2016 – 2019, takže se nám dětský kolektiv opět “omladil” 

Trénink se vzhledem k dosud chladnému počasí konal v tělocvičně, abychom se v klidu a teple vzájemně lépe poznali. Zároveň jsme tak rodičům našich atletů pootevřeli okénko k nahlédnutí k tomu, jak vypadá náš běžný “zimní” trénink v tělocvičně. Přestože spousta přihlášených dětí bojuje doma s řádícími bacily, v neděli se nám sešlo celkem 20 dětí včetně mladších sourozenců a 16 rodičů!
Trénink jsme zahájili zahřívací hrou na Mrazíka, i když v rozpálené tělocvičně místní ZŠ opravdu není třeba se zahřívat
, následovala rozcvička, atletická abeceda a pak jsme již mohli zahájit klání rodičů proti dětem v různých podobách obratnostních soutěží. Nejprve jsme se posouvali vpřed pomocí obruče, do které jsme vždy skočili a provléknutím přes tělo jsme ji posunuli zase před sebe a znovu do ní skočili – rodiče šli naproti svým dětem přes délku tělocvičny a vyhrál ten, kdo byl jako první s obručí na středové čáře.

Pak následovaly skoky z místa v družstvech namíchaných z rodičů a dětí – každý doběhl na úroveň velkého kuželu, vzal kužel do ruky a skočil s ním co nejdál snožmo, položil kužel na úroveň doskoku a běžel zpátky, další vyběhl k posunutému kuželu a také skočil a posunul kužel dál… vyhrálo družstvo, které dosunulo kužel až na konec tělocvičny. Byl to opravdu vyrovnaný souboj
.

Dále jsme si dali skákacího panáka v podobě obručí – nejprve měly děti jednoduššího panáka složeného z menších kroužků a rodiče měli panáka z velkých obručí, ale pak jsme to otočili a rodiče si zkusili proskákat po špičkách panáka z malých kroužků a děti si naopak zkusily, kam až se “roztrhnou”, aby se trefily do velkých obručí – byla to velká výzva a často i velká legrace.
Poslední disciplínou byly hody na cíl, a to ve formě házení kroužků na postavený kužel – každý měl 3 pokusy a když alespoň jednou trefil kužel a kroužek se navlékl, počítal si body. Kdo se vůbec netrefil, musel si oběhnout trestné kolo okolo tělocvičny.
Na závěr jsme se trochu protáhli – nechali jsme si poradit od dětí, co se po tréninku hlavně protahuje…, udělali jsme společné fotky v klidné pozici, ale na výzvu trenéra i “akční” fotky s výskokem
, a nakonec jsme rodinkám rozdali tašky s odměnami přichystanými Českým atletickým svazem, za které děkujeme. Děti mimo jiné obdržely tréninkový deníček, do kterého by si měly zaznamenávat svoje sportovní aktivity. Rodiče jsme poučili a vyhlásili jsme soutěž o nejpoctivěji vedený deníček.

Musím se přiznat, že mi každoročně po prvním tréninku spadne obrovský balvan ze srdce tou úlevou, jaká se opět sešla skvělá parta sportovně založených rodičů, a že zase panovala jen a jen přátelská a velmi milá atmosféra a nálada
.

Samozřejmě děkuji všem trenérům – parťákům za jejich nasazení.
Už se těšíme na další trénink, který již bude venku na Duhovce.