V Lanškrouně se deště nebojí !

První termín závodů jsme měli naplánován na 29.4., ale museli jsme to kvůli dešti zrušit. Druhý termín jsme naplánovali na úterý 28.5. a doufali, že bude krásné počasí. V úterý ráno bylo pod mrakem a déšť měl přijít, až odpoledne. Ráno mi taky napsaly dvě pomocnice, že nedorazí. Od 15:00 jsem byla na stadionu a chystala za slabého mrholení s manželem a dětmi jednotlivá stanoviště. Čím víc se blížil začátek závodu, tím víc déšť přidával na intenzitě. Z nahlášených 19-ti týmu jich dorazilo 12, což bylo 10 rodin (protože jsme měli dvakrát dva sourozence s jedním rodičem). Bylo 16:00 začátek závodu a lilo jako z konve. Dělala jsem si legraci, že dnes jsou závody mezi kapkami deště a vůbec jsem netušila, že všichni půjdou bez řečí do toho škaredého počasí závodit. Jedna maminka prohlásila, že nejsme z cukru, že se nerozpustíme a šlo se na rozcvičku. Musím se přiznat, že jsme ji hodně zkrátili (nedělali jsme všechny cviky z přiložené brožury) a šlo se závodit. I v tom slejváku byl vidět úsměv na tváři některých soutěžících. Skok z místa jsme nechali na tribuně pod střechou, sice tam byl tvrdý podklad, ale nechtěla jsem, aby se na mokré podložce stal nějaký úraz. Nakonec se stejně skákalo vedle podložky, protože na podložce závodníkům klouzala mokrá obuv. Malinký problém byl, že když namokly startovní kartičky, tak na ně nešlo moc zapisovat propiskou výsledky (naštěstí jsem měla s sebou i nějaké fixy). Některé děti měly velkou radost, když měly lepší výsledek než rodiče. Kdo měl vyplněnou celou kartičku a předal ji u výsledkového servisu naší zdravotnici (chyběla mi pomocnice), tak obdržel náramek. Celkem rychle bylo odzávoděno a mohlo se přistoupit na vyhlášení. Nástup jsme udělali na tribuně pod střechou a ceny jsme rozložili na sedačky, protože nebylo místo na stůl. Jelikož jsme nevyhlašovali první tři místa, tak jsme nemuseli ani čekat na kompletní výsledky. Všichni dostali diplom, medaili, malou sladkou odměnu a velkou pochvalu a poděkování, že se nelekli toho počasí a absolvovali celý závod. Můj závěr byl, že za krásného počasí umí závodit každý a že nikdo nebude mít takové krásné fotky, jako my. Rozloučili jsme se pozdravem a všichni se vydali sice mokří, ale spokojení domů.

Moc děkuji trenérce Míše Jandejskové za zprávu a věřím, že od závodů v Lanškrouně již nezaprší 🙂